Rehabilitace pro Simonu

Odvést děti do školy, na kroužky, strávit produktivní den v zaměstnání, odpoledne zastat domácnost, učit se s dětmi a obstarat další běžné záležitosti. Simona Kolaříková v  posledních téměř dvaceti letech nezažívala na první pohled nijak zvlášť odlišný program všedních dnů oproti komukoliv jinému. Sympatickou blondýnku by člověk mohl potkat v kanceláři Akademie věd České republiky. Přicházejícím však ruku od stolu nepodá. Ač by ráda vstala a každého vlídně přivítala, nemůže.  

„Na svatební cestě v roce 2002 jsme jeli na kole, na cyklostezce hned za zatáčkou byla nerovnost, kterou jsem přehlédla, lekla se a chytla za brzdy. Pamatuji si jen, jak jsem letěla přes řídítka a po dopadu jsem cítila bolest lokte a zad,“  říká Simona. 

Následovala první operace, kterou jí lékaři zafixovali páteř. Druhou operací měly být stabilizovány meziobratlové ploténky, ale bohužel se nepovedla. Několik týdnů po zákroku měla Simona za to, že se ohledně nehybnosti nohou jedná o dočasný stav. Sestřičky ji uklidňovaly, že takových případů už zažily více. Se smutným verdiktem ji seznámil až manžel. „Byla jsem od srpna v rehabilitačním ústavu, na Vánoce mě pustili domů. A on mi tehdy řekl, že už nikdy nebudu chodit. Věděla jsem, že všechno teď bude jiné než dřív,“ dodává osmačtyřicetiletá vozíčkářka. 

Simona se však nevzdala. S manželem dokonce založili rodinu. Přirozenou cestou se jí podařilo otěhotnět dokonce dvakrát. Obě dcery se narodily úplně zdravé. „Fungovat na vozíku jako máma dvou dětí a později pracovat na plný úvazek bylo samozřejmě náročné. Ochrnutí lidé sice sedí, ale zůstat na vozíku příliš dlouho je fyzicky namáhavé a mnohdy vede ke zdravotním problémům. Nemluvě o bariérách, křečích a mnoha dalších přidružených věcech,“  vysvětluje Simona. 

Když hledala v  Brně rehabilitace, které by jí pomohli právě od nepříjemných a neovladatelných křečí, narazila na ParaCENTRUM Fenix. „Rehabilitace ve Fenixu mě doslova vracejí do života. Tělo vozíčkáře si opravdu žádá větší pozornost. Fyzioterapeuti mi pomáhají v tom, abych neležela doma ztuhlá, nesoběstačná a mohla jsem vykonávat běžné věci a být mámou, manželkou nebo kolegyní,“ dodává. 

Fyzioterapie nebyla jedinou službou organizace, která Simoně změnila život. „Fenix a lidé kolem něj jsou prostě srdcová záležitost, která vám dodává energii fyzickou i psychickou. Vedle rehabilitací využívám s přáteli vozíčkáři také sociální služby a ráda se účastním komunitních akcí, díky kterým mnohdy vyzkouším věci, které by na první pohled byly pro člověka s handicapem nemyslitelné,“ uzavírá Simona. 

ParaCENTRUM Fenix z. s. je organizace, která již devatenáct let pomáhá lidem po úrazu míchy vyrovnat se s nastalou situací. Odborný personál spolku zajišťuje klientům nejlepší možnou péči, aby se mohli opět vrátit do aktivního života. V současné době je Fenix druhou největší organizací svého druhu v republice a jedinou na Moravě. Ročně pomáhá několika stovkám handicapovaných. Více na www.roztacime.cz.